Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekO hoře Klíč

Klíč je jednou z nejznámějších krajinných dominant Lužických hor. Strmý znělcový kužel (760 m) nedaleko Svoru výrazně převyšuje okolní kopce a skalnatá plošina na jeho vrcholu umožňuje vynikající panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu, České středohoří a vzdálené kopce v Německu. Za jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše. Jihozápadní úbočí hory je přerušeno až 60 m vysokou, místy převislou skalní stěnou, na níž se v zimě vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole. Na skalách a sutích můžeme při troše štěstí zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách vysazeni na počátku 20. století.

 V roce 1967 byla ve vrcholových partiích vyhlášena přírodní rezervace. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. Ve zbytku květnaté bučiny rostou konvalinky, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. V červnu rozkvétají lilie zlatohlávek, orlíček planý nebo česnek pažitka horská. Na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a vzácné glaciální relikty, hvězdnice alpská a kapradinka skalní, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Lesní porosty na Klíči trpí dálkovými přenosy znečišťujících látek, takže severní svah se v posledních 20 letech výrazně změnil. Po smrkovém lese zde není ani památky a od 700 m nadmořské výšky k vrcholu rostou hlavně trávy se sporadickými jeřáby a břízami.

Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku 1928. Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka.

Na Klíči nikdy nestála středověká tvrz, o níž se zmiňují četné lidové pověsti. Koncem 18. století připomínané zbytky staveb na vrcholu byly nejspíš pozůstatkem strážního stanoviště, z něhož se ohněm oznamovalo nebezpečí do vnitrozemí. V roce 1850 zřídil místní lesník na vrcholu ochrannou chatku a roku 1872 byla na upravené skalní plošině postavena malá turistická chata, která sloužila až do 2. světové války. Dodnes používanou serpentinovou cestu na vrchol upravili novoborští alpinisté v roce 1893.

Zdroj: www.luzicke-hory.cz


 Klíč – malé zamyšlení

 

Klíč je pro mne úžasná hora, krásný kopec, tajemná dominanta Lužických hor. Shlíží na nás s uctivostí. Má v sobě velkou sílu.

Pokud žijete právě v jeho blízkosti, určitě mi dáte za pravdu, že se na něj občas během dne podíváte. Stačí na něj mrknout, stačí jen vědět, že tam je. Ať už je to cosi duchovního v nás, kdy zvedáme hlavu vzhůru a koukáme kamsi do oblak a hledáme tam nějaký smysl, odpověď nebo nějakou pravdu. Nebo prostě hledáme nějakou oporu a zastání, když nám zrovna není do zpěvu.  Alespoň já to tak někdy mám. A právě Klíč je pro mne ten bod, kam upírám tak často svůj zrak. Při pohledu nahoru můj pohled zůstane vyset na Klíči a mohl bych na něho koukat pořád. A každý den. Pokaždé je jiný. Krásný i tajemný. Zlostný i přívětivý.

Jednou svítí jasně zeleně, to z jara. Jindy je zahalený v oblacích, zachumlaný v bílých peřinách. V šedém oparu, že ani nevíte, jestli tam je. Před bouřkou je černý a najednou tak blízko. Nebo vymalovaný barvami podzimu. V zimě je zase celý bílý, sluncem třpytivě a ledově ozářený.

Když na podzim pokryje Klíč první sníh, víme, že pomalu přichází zima. Na jaře je dole pod Klíčem dávno teplo, ale na Klíči se zima stále drží zuby nehty.

Pokaždé mě překvapí a udivuje. Však z okna našeho domu máme snad ten nejkrásnější výhled na světě. Na Klíč.

V poslední době nejsem doma v Novém Boru tak často a vždy, když se blížím k domovu, první co vyhlížím je právě Klíč. A pokud jedu z daleka, jak spatřím Klíč, vím, že už jsem opravdu doma. Doma pod Klíčem. Možná to také znáte...  

Honza Šmíd

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA